Především bych Vám chtěla říct, že příběh je od hlavy až k patě vymýšleny a z mé jedinečné šišky;) snad se bude líbit. Click celý článek :)
EVA
Ahoj ja jsem Eva!
Tohle byla má první slova, když jsem vkročila do své nové třídy. V nové škole, v novém městě.
Museli jsme se přestěhovat kvůli matčině nové práci snažil se mi vysvětlit můj nevlastní otec. Ale ať jsem seto snažila pochopit sebevíc nemohla jsem se zbavit pocitu, který mi nařizoval křičet,plakat a mlátit dveřmi tyden predtím než jsme se přestěhovali.
Opouštět domov bylo tak moc těžké... opustit své nejlepší přátelé, svoje milované okolí. V novém městě jsem neznala nic přátelé jsem si nedokázala najít a stále víc se mi stýskalo po domově. Noci jsem proplakala a doufala, že se jednoho dne se zase vrátím. Plynul den po dni týden po týdnu a můj prospěch ve škole se rapidně zhoršoval nevlastní otec nadával, avšak se mi snažil se školou pomoct, ale já ho odmítala nechci pomoc ja chci domů! těmihle slovy jsem vždy odešla z bytu.
Jednoho dne při hodině matematiky, když jsem byla hluboko ve svých představách co dělají mí přátele na druhé straně republiky mě najednou kopla holka co seděla zamnou do židle, kdž jsem se otočila hned spustila estli snimi nechci dnes na mejdan nesměle jsem přikývla otočila se na zpět a přemýšlela co si vezmu na sebe.
Mejdan se konal v domě jednoho spolužáka byla tam takřka celá má třída a k tomu spoustu jiných lidí co jsem nikdy nevidela, snažila jsem se chovat nenápadně, ale hned po 10minutách na mě začla volat spolužačka co mě na mejdan pozvala jmenovala se Petra měla krátké černé vlasy a nepříjemný pohled.
Mejdan se konal v domě jednoho spolužáka byla tam takřka celá má třída a k tomu spoustu jiných lidí co jsem nikdy nevidela, snažila jsem se chovat nenápadně, ale hned po 10minutách na mě začla volat spolužačka co mě na mejdan pozvala jmenovala se Petra měla krátké černé vlasy a nepříjemný pohled.
Okamžitě ke mne přiběhla a začala mě provázet po domě. Byl to velký dům a v každé mistnosti se mačkali tančící lidé, Necitila jsem se tu nejliíp, ale i přesto jsem tu zůstala. Petra se mě začla vyptávat skama pochazím a proč jsme se přestěhovali a kolik už tu mám přátel. Na její občasně otravné otázky jsem ji mile odpovídala.
V jednu chvilku se zamyslela a řekla "je čas" přitom se až příliš mile usmála zatáhla mne na wc na kterém překvapivě nikdo nebyl. Okamžitě začla něco hledat v kabelce. Najednou se usmála a podívala se na mě a řekla "hlídej" vytáhla z kabelky injekční stříkačku je Vám snad jasné naco. Když skončila úlevně se usmála a zeptala se mne chces taky? Zakroutila jsem hlavou, ale ona řekla noták neboj se... Takle začal ten nekonečny kolotoč, který jsem nedokázala zastavit. Tohle byla moje první dávka a teť už jich zasebou mám nespočet získala jsem pár zavislých přátel a sama jsem se stala zavislou....jen proto abych nezůstala dočista sama.




