EVA
Kapky děště, které se snáší už přes hodinu nenápadně cinkají do oken. Dívám se do zrcadla a nepoznávám svoji tvář ten něžný jemný úsměv je pryč, nechala jsem ho tam... doma přes celou republiku daleko. Mé oči již nemají tu jiskru moje pleť je bledá smutkem.
Po pěti minutách koukání do zrcadla zazvoní můj mobil volá Petra, ptá se estli nepřídu k ní domů, že jsou u ní i naši přátelé nemusela jsem se rozhodovat dlouho měla sem chuť na další dávku. Když jsem k ní přišla vůbec mne nepřekvapilo, že jeden z naších kámošů spí na zemi a druhý na pohovce... bylo to normální, normalní v jejich stavu.
Chodila jsem k Petře nepatrnou část svého volného dne to aby nebylo rodičům nic podezřelého. Jinak jsme se věčinou na našich "akcích" scházeli z ceou partou venku.
I kdyz se dá pochybovat, že by si má přepracovaná matka nečeho všimla jen nevlastní otec se divil, že sem začla neustále nosit tričko s dlouhým rukávem... vpichy šli čímdál víc vidět. Ale jednou na to matka málem přisla, když mi vtrhla do koupelky, protože si nevšimla, že tam jsem. Na štěstí jsem všecko stihla schovat pod mikinu uff oddechla jsem si, když odešla a já mohla nenápadně pokračovat. Při každé dávce se mi ulevilo přestalo mne bolet to o co všechno jsem přišla o známé a okolí co jsem milovala.

Za další tyden jsme měli psát pisemku, snažila jsem se učit a nacpat do hlavy aspoň nepatrnou část učiva, ale nešlo to učení jsem naprosto nevnimala za to jsem vnímala vrkání holubů, které se dralo přes pootevřené okno dále jsem si všímala ruzných nepodstatných věcí jako je kroužek na stole od hrnku . Ve vzduchu se vznášela vůně květin, které donesl nevlastní otec matce.
Matka se ke mně sklonila a zeptala se " Koupila sis ty nové boty?" při této otázce se mi okamžitě před očima objevil obrázek na, kterém bylo jak dávám pěníze na nové boty Petře na dávku. Po chvíly jsem matce odpověděla "ne žádne se mi nelíbili" přitom jsem se opět podívala do sešitu matka se s údivem obrátila a odešla do kuchyně.
V tu chvíly jsem si začla uvědomovat, že to co dělám není dobře. Ale mávla jsem nad tím rukou s argumentem, že me tyhle
myšlenky zase brzy opustí.



